Výtvarné soutěže
- Stanice Pankrác D
- Stanice Olbrachtova
- Stanice Nádraží Krč
- Stanice Nemocnice Krč
- Stanice Nové Dvory
- Další stanice
Příběh výtvarných soutěží na jednotlivé stanice metra D začal ve chvíli, kdy se v roce 2015 dokumentace pro územní rozhodnutí stavby dostala na IPR k připomínkování. V ten moment se zahájila déle než rok trvající intenzivní debata o podobě jednotlivých stanic ve trojčlence DP, IPR a Metroprojekt.
Výsledkem těchto intenzivních jednání bylo, že se architektura stanic, která souvisela s přístupným veřejným prostorem, zjednodušila a minimalizovala. Nosným konceptem se stal záměr, aby finální vzhled stanic byl definován výsledkem veřejné soutěže, která není sice architektonická, ale výtvarná.
V roce 2018 byl do procesu vzniku jednotného estetického charakteru stanic také přizván arch. David Vávra, který se do přípravy projektu zapojil a pomohl určit způsob, jakým výtvarníci budou do stanic na nové lince vstupovat.
V současné chvíli se stanice metra D do veřejného prostoru na povrchu propisují jen zřídka, jelikož se výstupy a vestibuly integrují do nově vznikající zástavby ve svém bezprostředním okolí. V interiéru jsou pak stanice téměř vždy plně připraveny pro umělecký zásah. Vítězové výtvarných soutěží na jednotlivé stanice se pak spolupodílejí na integraci díla do daného prostoru, a tak i na jeho finálním vzezření.
Spolupráce mezi architektem a výtvarníkem při návrhu stanic metra měla v minulosti značnou tradici. Nyní při návrhu trasy D je snaha na tuto tradici navázat; v okamžiku, kdy se jednotlivé stanice naplní kreativním obsahem, teprve dosáhnou své jedinečnosti a navodí určitou atmosféru. Architektonická koncepce nové linky je postavená na principu střídmosti, která poskytne maximální prostor pro výtvarný projev umělce. V rámci diskuse s architektem Davidem Vávrou došlo k vytipování vhodných míst a ploch pro vstup výtvarníka do procesu návrhu. Bylo dohodnuto, že pro každou stanici bude výtvarník vybrán na základě vyzvané soutěže. Garanci pro výběr umělců převzala Národní Galerie, pro každou stanici bylo osloveno několik osobností současné výtvarné scény napříč generacemi i styly. Soutěže jsou jednokolové, vyzvané, a zasedá v nich porota složená především z výtvarných odborníku, architekta stanice, zástupce města a zástupce zadavatele.
Najít s architekty stanic maximum prvků, které mohou dostat novou výtvarnou podobu, a koordinovat postup výběru, bylo zásadním úkolem architekta a výtvarníka Davida Vávry. Ten se stará také o sjednocenou identitu linky D tak, aby bylo po příchodu do každé jednotlivé stanice jasné, na jaké lince se cestující nachází. Stejným způsobem vznikaly i první úseky linek A, B a C v centru Prahy. Nová koalice spolu s DPP chce estetice dopravních staveb věnovat větší pozornost. Vedle výtvarné soutěže na první stanice metra D plánuje také architektonickou soutěž na kompletní proměnu Náměstí Bratří Synků, kde je ještě možné zasáhnout do architektonického návrhu plánované stanice metra bez zdržení celé stavby.
Stanice Pankrác D
Pro každou z prvních dvou stanic Metra D - Pankrác a Olbrachtova - připravili návrh čtyři přední čeští umělci. Zadáním pro výtvarníka ve stanici Pankrác bylo zpracování světelně pohybových scén v čelech nástupiště a následné propsání výtvarného díla do výstupních prostor. V červnu 2019 porota doporučila realizovat návrh Jakuba Nepraše, který zvítězil v této vyzvané soutěži Metroprojektu, Dopravního podniku hl. m. Prahy a hlavního města Prahy pod záštitou Národní galerie Praha. Záměrem hl. m. Prahy bylo v porotě upřednostnit hodnotitele s uměleckým přesahem, které zastoupili Michal Novotný, Milena Dopitová a Kurt Gebauer.
Na multimediálních stěnách bude probíhat děj připomínající monumentální mikroskopické akvárium. Nanočástice se obecně vyznačují neobvyklými vlastnostmi a jejich chování se zásadně liší od běžného chápání a zažité logiky naší makroskopické reality. Například kvantová fyzika a chování částic v závislosti na pozorovateli, relativita chování času v závislosti na rychlostech a gravitaci je pro většinu z nás těžko představitelná, ale dává prostor individuální fantazii a podporuje obecný zájem o vědu a poznávání přírodních principů. Autor využívá slow-motion záběrů rostlin, živlů, reakcí, časosběrných procesů atd., dále metody pomalého morphingu a tím prolínání jednotlivých situací. Přirozené pohyby lidí, zvířat a rostlin, například pulzování, dýchání jednotlivých částí animace. Vibrující segmenty evokující pohyb v mraveništi. Části obsahů animací se budou automaticky měnit za využití živého generativního způsobu animace, případně obměňovat podle aktuálních vědeckých událostí.
Práce s hloubkou ostrosti, barevnou perspektivou, celkovou dynamikou scény bude nejen v závislosti na příjezdu metra do stanice, ale i v závislosti na průběhu dne, ročních období, aktuálního počasí nad stanicí apod. Dále se bude měnit světelný režim podobně jako na mobilních telefonech v teplejší odstín ve večerních hodinách. Když ve stanici nebude metro žádné, budou na stěnách pouze klidně levitovat částice na tmavším pozadí. Když přijede metro, slunce se rozsvítí, rozzáří, vysune, zvětší a začne být aktivnější. Bude i více modrého doplňkového světla na zastávce. To se jakoby maže nebo objevuje při odjezdu a příjezdu vlakových souprav. Pomalé plynulé pohyby částic by se například mohly pohybovat podle směru, příjezdu metra.
Náhled na multimediální stěnu v čele nástupiště:
Vizuální koncepce v čelech nástupiště se dále odráží do dalších výtvarných prvků ve stanici. Jedná se o sérii zavěšených videosoch v místě ukončení eskalátorů ve vestibulu Arkády Pankrác. Objekty zavěšené nad hlavami cestujících evokují létající surrealistické ostrovy, podivné entity, které podněcují fantazii. Připomínají Leonardovy létající stroje a vynálezy s přesahem detailů nesoucí fragmenty a rysy dnešní doby. Obsahují reálný materiál jako je sklo, kov, nerezová ocel, dřevo, kámen a jsou doplněné rozmanitými 3D výtisky z nerezové oceli a flexibilními OLED displeji. Úhly, perspektiva, prostorovost a detailnost objektů se cestujícím plynule mění díky stoupající/klesající jízdě na eskalátorech. Využití nezvyklé dynamiky navodí cestujícím originální zážitek.
Promítaný obraz bude doplněn o nenásilnou zvukovou kulisu, která bude korespondovat s promítaným dějem na sochách.
Koncepční filozofie zpodobnění 3D soch v prostoru nad eskalátory:
Příběh a filosofie nanočástic, které mají přímou návaznost na obsah v obrazovkách světelné stěny vlakové stanice a budou ovlivňovat i prostředí eskalátorového tunelu Arkády se šikmým výtahem. Videoprojekce se bude promítat ze střechy výtahu na zadní stěnu tunelu za bezpečnostním sklem.
Z pohybujícího se výtahu se stává energetický světelný zdroj podobný slunci. Z jeho projekční světelné korony vylétávají animované “surrealistické nanočástice”, které poletují v tunelu okolo výtahu. Jejich původ je výrazně “mladší” a pohyb tím pádem rychlejší, jako kdybychom sledovali hodně zpomalené kolize v hadronovém urychlovači. Jízda výtahu tak rozvíří pohyb těchto částic ve videoprojekcích. Při rozjezdu se stanou aktivnější. Energie a pohyb animovaných částic pomalu ustává směrem od směru zdroje výtahu a pomalu mizí. Při zastavení výtahu se projekce a pohyb takřka zastaví a světelně ztlumí a opět se uklidní i pohyb částic. Detaily a obsah animací zobrazují také fragmenty současné civilizace, společnosti a divák v nich vidí mnoho známých asociací.
Na střeše výtahu bude mimo projektorů také umístěn směrový reproduktor, který je namířen kolmo nahoru. Při průjezdu výtahu cestující uslyší lokální decentní zvuk v místě pohybujícího se výtahu a zesílí se tak i zážitek z projekce.
Projekce nanočástic na zadní stěnu při průjezdu šikmého výtahu:
Stanice Olbrachtova
Porota určila jako vítěze prof. MgA. Vladimíra Kokoliu, jehož návrh počítá se způsobem zobrazování, který návštěvníka vtahuje do obrazu a vytváří iluzi prostorového ztvárnění. Koncepce výtvarného díla vychází z pohybu cestujících po stanici – příchod je odlišnou vizuální zkušeností nežli výstup, čekání na příjezd soupravy je pokaždé jiný, každodenní používání stanice dává možnost postupně objevovat umělecké dílo, postupně ho číst a objevovat nové souvislosti až po delším čase. Výtvarné ztvárnění stanice Pankrác s alegorickým rozměrem porota vyzdvihla také soulad návrhu s charakteristikou stanice jako živého přestupního bodu nové linky.
Na první pohled může navržená malba vypadat jako abstrakce připomínající oblohu s plujícími mraky; při bližším pohledu rozpoznáme postavy chodců pozorované shora (jakoby „Božíma očima“). Každodenní situace na nástupišti je zobrazená v kosmickém rozměru, mezi namalovanými aktéry se odehrávají banální či osudové mikropříběhy, ale obraz by měl dávat smysl, i kdyby člověk tyto úrovně nerozkódoval.
Je použito anamorfického zobrazování, obrazových plánů, perspektivních zkratek a víceúběžníkové perspektivy. Anamorfickou projekci známe třeba ze silničního značení, kde je piktogram cyklisty, dětské postavy apod. deformovaný protažením, aby se řidiči jevil jako nedeformovaný. Obdobně v našem případě je postava namalovaná na jednom konci nástupiště dobře rozpoznatelná z druhého konce nástupiště, ačkoli zblízka možná vypadá jako nefigurativní malba. Tento fenomén naznačují i přiložené vizualizace; od prostředka nástupiště na obě strany zobrazené tvary jako by popíraly perspektivu, ačkoli ji právě využívají. Motiv postav viděných shora bude použit obdobně na obou nástupištích, rozdíly budou například v barevnosti a ve směru, kterým postavy na klenbě směřují.
Ve stanici Olbrachtova byla pro účely výtvarné soutěže vytipována klenba v prostorách ražené stanice, dále světlíky v severním a jižním vestibulu.
Rozsah výtvarného díla na klenbě stanice:
Pojednání návrhu výtvarného ztvárnění nástupiště stanice Olbrachtova:
Návrh výtvarného díla - malba na klenbě nástupiště:
Stanice Nádraží Krč, Nemocnice Krč a Nové Dvory
Výtvarné soutěže budou nadále pokračovat u všech ostatních stanic metra D. Výtvarné soutěže pro stanice Nádraží Krč, Nemocnice Krč a Nové Dvory proběhly v polovině prosince roku 2019. Oficiální vyhodnocení předložených návrhů bylo vyhlášeno na jaře 2020.
Na každé ze stanic se vybíralo z 5 a více návrhů předních českých výtvarníků, jejichž výběr opět zaštítili Mgr. Michal Novotný, ředitel sbírky moderního a současného umění z Národní Galerie a architekt David Vávra. Mezi vyzvanými umělci vládla výrazná generační i žánrová pestrost, přičemž nechyběla ani nová média spojená s populární kulturou.
Stanice Nádraží Krč
Vladimír Kopecký u stanice Nádraží Krč uměleckým konceptem vytváří podívanou pro cestující. Pracuje také s tím, že její nástupiště není v podzemí. Přináší nové možnosti vnímání, ale také proměnu prostoru v denní době.
Stanice Nádraží Krč se liší od většiny nadzemních stanic tím, že její nástupiště jednak není v podzemí a je umístěno nad vodní plochou. Raritou na lince D je to, že nástupiště není v podzemí a to výtvarnému řešení přináší nové možnosti vnímání, ale i problémy s proměnou prostoru v různé denní době i vnímání uměleckého díla při pohledech na objekt zvenčí i zevnitř do okolí.
Vladimír Kopecký chodba s vyobrazení skladby skel – obrazu:
Vladimír Kopecký kolejiště k mostu:
Stanice Nemocnice Krč
Jiří Černický pro stanici Nemocnice Krč ve svém uměleckém návrhu tematicky zohledňuje povahu stanice a svůj umělecký koncept rozděluje do dvou okruhů – lékařství a přírodních věd. Ve svých návrzích se pokusil zohlednit téma, kterým je dominantní přítomnost nemocnice s nejdůležitější inspirací – lékařským výzkumem. V uměleckém návrhu jsou zobrazeny dvě umělecké strategie. Tou první je interaktivní „multi-graf“ v podobě ornamentu vyjadřujícího životní funkce člověka. Druhou strategií je improvizace s vitrážovými kolečky, která vycházejí z pozorování mikrobiologických a chemických jevů při laboratorním výzkumu.
Jiří Černický zobrazení přírodních věd:
Jiří Černický zobrazení lékařství:
Stanice Nové Dvory
Stanislav Kolíbal v uměleckém ztvárnění stanice Nové Dvory pracuje s geometrií, protože se velmi dobře spojuje se stavbou a pomáhá vytvářet harmonii a prostorový řád.
Výtvarné řešení stanice Nové Dvory tak tvoří dva devět metrů dlouhé reliéfy nad vstupem na pojízdné schodiště. Pro odlišnost je hlavním motivem jednoho kruh a druhého čtverec. Vlastní stěny tunelu tvoří systém ostře barevných rovnoběžek, jež svojí nepravidelností a dynamikou kontrastují se systémem obkladových desek, aby se s nimi co nejvíce propojovaly, vycházejí části z jejich obvodů a průsečíků.
Stanislav Kolíbal zobrazení geometrických prvků:
Další stanice
Předpokládá se, že výtvarné soutěže proběhnou i na stanice Náměstí Míru, Libuš, Písnice a Depo Písnice a to až ve chvíli, kdy se finálně stabilizuje jejich pozice i architektonické řešení. Konkrétní formát těchto soutěží je rovněž ještě stále předmětem diskuse.
V tuto chvíli se však již připravují podmínky pro soutěž významově rozsáhlejší, která bude řešit komplexní urbanisticko - architektonickou situaci na Náměstí bratří Synků a jejíž výsledek bude podkladem pro architektonicko - výtvarnou soutěž na stejnojmennou stanici metra D.