Architektem ražené jednolodní stanice s ostrovním nástupištěm je Ing. arch. Miroslav Mroczek. U stanice jsou z obou konců nástupiště vedeny trojice eskalátorů do nadzemních vestibulů - severního, umístěného mezi Štůrovou ulicí při pěší komunikaci a jižního, umístěného u Durychovy ulice při stávající České poště. Přibližně v jedné třetině nástupiště směrem od jižního výstupu je umístěna dvojice bezbariérových výtahů, vedoucích do nadzemního výtahového vestibulu, umístěného západně od Štůrovy ulice proti severnímu vestibulu.
Vestibuly jsou minimalizovány, pouze s provozně nutnými prostory, jsou prosklené, architektonicky minimalistické. Řešeny jsou tak, že v úrovni podlah je technologická rovina umožňující jejich demolici, bez přerušení provozu metra lze integrovat nové vestibuly do budoucí zástavby. Představa tohoto provizoria neznamená rezignaci na vzhled vestibulů, pouze nelze s jistotou předjímat výsledný vzhled na povrchu. Interiér stanice proto pracuje s pocity, které vyvolá zejména podzemní stavba.
Vlastní jednolodní stanice vyniká svojí prostorností (narušenou pouze betonovou šachtou bezbariérových výtahů) - ostrovní nástupiště je široké 12,6 m, výška klenby tunelu je 9,65 m. Ve stanici jsou umístěny pouze nejnutnější prvky - lavičky, informační systém, odpadkové koše, a to tak, aby co nejméně narušovaly volnost a přehlednost prostoru; s tím souvisí i způsob osvětlení, vlastní svítidla by měla být minimalizována, působit by mělo hlavně všudypřítomné rovnoměrné světlo. Pouze místa důležitých komunikačních uzlů budou vhodným nasvětlením zdůrazněna.
Ničím nerušená otevřená hala nástupiště by měla potlačit fakt, že se stanice nalézá hluboko pod zemí. Obklad by měl podtrhovat velkorysost prostoru, ale materiálem by měl odkazovat na konstrukčnost a utilitárnost stavby. Pro obklad klenby jsou navrženy desky v přírodním, syrovém materiálu (betonu) v kombinaci s přiznanými akustickými prvky, působícími v kontrastu s hladkou dlažbou nástupiště a prosklenými bezpečnostními stěnami. Klenba stanice bude pojednána výtvarníkem vzešlým z výtvarné soutěže.
Navazující eskalátorové tunely budou přebírat materiálové řešení použité na nástupišti. Svými rozměry se však eskalátorové tunely nemohou poměřovat s halou stanice, zákonitě tak tímto kontrastem vyniknou proporce jednolodní stanice.
Uvedené vizualizace slouží jako podklad pro výtvarné soutěže, po jejich ukončení budou aktualizovány.
Povrchy této stanice prošly další optimalizací včetně optimalizace P+R i stávajích parkovacích míst. Zároveň se optimalizovala zařízení staveniště v dané lokalitě i nová vegetační výsadba. Výsledné řešení bylo zapracováno do změny DUR v roce 2020.